Zdravějším jídlem ve školní jídelně bojovat s nadváhou dětí je možná dobrá myšlenka, ale výsledek bude jen více vrácených nedojedených obědů. Děti i dál budou jíst jen to, co znají… z domova.
Hamburgery, hranolky, různá menu z fast foodů, chipsy, přeslazené nápoje… to je základ a mnohde všechno, co děti denně jedí. Spoléhat na to, že doma se děti najedí zdravě, je stejně naivní, jako doufat, že hodina tělocviku týdně navíc - jak prosazuje v parlamentu jedna zapálená poslankyně - dětem ta kila navíc ubere.
Denně jsou děti bombardovány reklamou na skvělá jídla z rychlých občerstvení. Ti starší se u nich scházejí na oběd i na večeři. Kdoví, jestli i ne na snídani. Vždyť je to pro rodiče to nejjednodušší řešení – „tady máš peníze a kup si něco dobrého k jídlu…“
Ve školách jsou automaty na čokoládu, sušenky, nápojové automaty, automaty na kávu a čaj, kde si dítě klidně koupí horkou čokoládu… To všechno jsou lákadla a navíc „to dobře chutná“. A když se na celé odpoledne, po vydatném posilnění z takových zdrojů, dítě posadí k počítači, kde vydrží do večera…není se čemu divit.
Jako kluk jsem nic z toho nepoznal. Lezli jsme po stromech, stavěli na pískovišti dráhu pro auta nebo kuličky, dělali v křoví za domem bunkr a hlavně – lítali jsme venku celé odpoledne. Dnes venku u pískovišť jsou jen maminky s malými dětmi. Že by po příchodu ze školky nebo školy děti šly ještě ven? To jsou nejspíš jen výjmky.
Doba je uspěchaná. Rádoby zodpovědný rodič spěchá domů a cestou vezme pro celou rodinu jídlo od dvou žlutých oblouků nebo od strýčka z Kentucky. V nejlepším koupí dvě-tři pizzy. Že se o víkendu třeba nějaké to zdravé jídlo doma na stole objeví? Není čas se s tím crcat! Prostě se koupí nějaká „rychlovka“ z polotovarů. Stejně omáčku nikdo nejí a táta si jí dá v restauraci, když bude mít potřebu. Osmažíme rybí prsty od kapitána Bunkra, od Nováka ofritujeme hranolky a oběd je hotový…
Tím vším jen říkám, že děti nejsou připraveny jíst zdravé věci. Nebudou jim chutnat a tak je buď jíst nebudou vůbec nebo se v jídle povrtají a skoro celé ho vrátí. Tak jako když je ve školní jídelně k obědu ovoce. Pomeranče, mandarinky, jablka se pak válí po celé škole a okolo ní. Takovou mandarinkou nebo pomerančem se skvěle hází. Vždyť k ničemu jinému – „…fuj, jsou v ní semínka a ta šlupka…brrr“ – nehodí.
A zdravý oběd? „Blééé, tohle já jíst nebudůůů…“ Polévky, špenát, hovězí maso, omáčky, … ryba…? To jíst nebude skoro nikdo. Proč? Protože se to doma taky nejí a tak k tomu není vztah. Neznámé jídlo a chutě děti odradí. Zkuste se takového školáka zeptat, jestli ví, jak chutná rajská omáčka nebo špenát. A pak se ho zeptejte, jestli ví, jak chutnají hranolky a kuřecí kousky. A pak se ho zeptejte, co jedí doma.
Dokud se děti doma nenaučí jíst všechno a i to zdravé, zavádět ve školní jídelně zdravou výživu bude jen plýtvání peněz. Začít je potřeba z obou stran. Ale jako první bych vyházel ze škol všechny ty automaty na přeslazenou vodu s bublinkami, čokoládu, sušenky a jiné sladkosti. Pak bych zavedl více povídání o jídle a jeho případných následcích. Třeba formou hodiny týdně. Při ní by si děti vyzkoušely jíst ovoce, sýr, celozrnné pečivo, pít mléko nebo jen vodu či čaj… A možná by to pak začalo pomalu fungovat. Jinak je to celé jako „házení perel sviním“.
P.S. Tedy – pokud to nebude rodičům příliš proti srsti a jejich zvyklostem…!
